FLY
V prostoru galerie v H.R.C. představuji sérii obrazů se sportovní tématikou. Obrazy atletů vznikly v roce 2013 jako součást většího celku. V roce 2013 byly poprvé vystaveny v galerii NEXT v Drážďanech. Toto je jejich premiéra v Praze. Malbou sportovců se zabývám delší dobu. K mým oblíbeným námětům patří cyklisté, motorkáři, atleti a v poslední době také snowboardisté , skejťáci a vzpěrači. Zajímá mě zachycení fáze pohybu a výrazu sportovců. Záznam fáze skoku v momentu vznášení . Sportovci letí jako ptáci po obloze avšak v mých obrazech nikdy nedopadnou na zem. Mohou se neustále vznášet v jakémsi bezčasí. Vzdáleně tak navazuji na téma levitace, kterým jsem se zabývala a stále zabývám. Inspirací mi byly také grafiky Francisca Goyi, které zachycují tajemné okřídlené postavy letící na nebi.
www.alenaanderlova.cz
Unknown Area – Výstava Regensburg
Někteří tvrdí, že žijeme ve společnosti vědění. Přesto však je mnoho oblastí, které zůstávají neznámé a poznání unikající. Známé a poznatelné se vtěluje do symbolických forem, neznámé vzdoruje symbolizaci a vyjevuje se jen jako neurčitá a zneklidňující struktura pocitů. Vystavující autorky a autoři, každý svým jedinečným způsobem, podnikají výpravu do neznámých oblastí: do oblasti vnímání barev a tajemství malby, do oblasti fantasmat, do záhybů psychické reality snu, do oblastí afektů pramenících z tele-prezence násilí. Někteří se experimentálně vydávají za hranici světa znaků směrem k artikulaci samotných forem z mračen částic a shluků linií. Umělecký výraz je jediným způsobem jak tuto strukturu pocitů učinit zřetelnou, je prostředkem díky kterému můžeme cestovat do neznámých oblastí a překročit hranici známého v gestu transgrese.
Doménou autorky Aleny Anderlové je malba. Tato technika není pouhou výtvarnou konvencí. Je vyžita jako specifické médium a stává se z ní vlastní téma. Kompozice a náměty obrazů (zvířata, lidé, stroje) evokují fotografický aspekt a tím referují zpět k malbě. Autorka dokazuje, že technika malby není ve světě nových médií anachronismem, ale jedinečným nástrojem.
/ celý text zde / full article here >>
Černočerná žluč / Trafačka / Monika Doležalová
Náhoda zapříčinila, že připravuji výstavu sedmi vybraných autorů, Aleny Anderlové, Igora Grimmicha, Jakuba Hubálka, Jakuba Janovského, Martina Krajce, Tomáše Němce a Martina Salajky, navíc do pražské Trafačky, nezávislé galerie v ulici marxisty Kurta Konráda.
Trafačka je jediným místem v okolí, kde ještě tepe umělecký život a za jejími dveřmi můžeme rozjímat nad projevy současné umělecké scény. Na výstavě Černočerná žluč jsou to díla absolventů pedagoga Michaela Rittsteina (Alena Anderlová, Igor Grimmich, Martin Krajc, Tomáš Němec a Martin Salajka) a ateliéru Jitky Svobodové a Jiřího Petrboka (Jakub Hubálek a Jakub Janovský), mých oblíbených studií pražské AVU. Mezi všemi umělci zastoupenými na výstavě Černočerná žluč existuje už tak mnoho společného, že to samo o sobě bohatě stačí jako téma výstavy.
/ celý text zde / full article here >>
Černočerná žluč / text z katalogu výstavy
Mezi všemi umělci představenými na výstavě Černočerná žluč existuje mnoho společného. Z vizuálního hlediska je to zejména sklon k expresivnímua symbolistickému projevu, z obsahového se jedná o znázornění osobních témat na hraně utopistických vizí (Alena Anderlová či Igor Grimmich), ponurých zákoutí podvědomí (Jakub Janovský a Martin Salajka) a erotikou nabitých motivů (Jakub Hubálek, Martin Krajc, Tomáš Němec). Na povrch vystupuje primární prvek jejich kolektivního zájmu, chápání malby jako přirozenosti samé, bez politicko-sociálního kontextu a hlubšího zájmu o evidenci vlastní pozice na současné výtvarné scéně.
/ celý text zde / full article here >>
Vlčí sen
Alena Anderlová prošla na pražské AVU dvěma malířskými ateliéry. První vedl Antonín Střížek, druhý Michael Rittstein. Zatím co od prvého profesora mohla Anderlová získat vztah k popisné naraci, podané statickou formou, zklidnělým, soustředěným pohledem, kde obrazy připomínají výhledy z okna nebo do okna, u druhého si osvojila možnosti expresivní formy plné akce, akčnosti a dynamiky. Autorčin vklad do těchto východisek je především vlastní tématika dotýkající se střetů lidské civilizace a volné přírody. Sama umělkyně pochází z klidné oblasti Pošumaví (Klatovy) a první bezprostřední kontakty s velkoměstem ji patrně samy vedly k volbě tématu. Výsledkem je kriticky zabarvená žánrová malba s prvky ironie, humoru a nadsázky.